Tak jsme se dočkali a po roce se vydáváme opět dobýt krásné univerzitní město Sibiu, kde promotér soutěže Martin Freinademetz přichystal jubilejní 10. ročník Red Bull Romaniacs.

 


 

Tentokrát jedeme v menší sestavě než loni. Ondra Rathouský a Aleš Vondrák jako jedničky našeho týmu. Jirka Fíla a Jirka Fíla junior jim budou krýt záda jako dvojky. V jednotlivcích za Dr. K team startuje „divoký Plápolák“ Adam Kubarski. Cílem Ondry a Aleše je vylepšit loňské pódiové umístění. Rodinná dvojice Fílů bude bojovat o umístění v první desítce, protože junior má na Romaniacs premiéru. Adam, jako starý rumunský harcovník, chce urvat „top ten“ v kategorii jednotlivců. Jako týmoví mechanici s námi jedou Karel Birke – šéf mechanik z UNIVOKU a neuvěřitelně obětavý Martin „Ýbrcek“ Vetyška, který už má dva Romaniacs za sebou. Se svými foťáky, jazykovou vybaveností a s neustále dobrou náladou nám jedou pomoci Marek Vincík a Jirka Podroužek.

 

Den -3 (sobota 29. 6. 2013)

 

Hodina odjezdu je stanovena na sobotu 29. 6. v 18 hodin. Scházíme jako obvykle v18.15 a v 19.30 odjíždíme. Bylo to v rekordním čase, protože naložit 2 obytky s vleky nějakou tu chvilku zabere.

 

Už na 49. km směr Brno kluci hlásí do vysílačky, že se nám něco pálí. Stavíme na Benzině a zjišťujeme, že jsme s maxivlekem někde nabrali díru a dřeme kolem o vlek. Po hodinové opravě razíme dál. Ložisko se hřeje jako blázen, snad vydrží.

 

Den -2 (neděle 30. 6. 2013)

 

Jedeme celou noc a nad ránem nám ze Sibiu volá Olin Bražina, ať sebou hodíme, že se plní padock. Šlapeme na plyn. Asi moc, protože za horizontem nás losuje policejní hlídka. Jaké je naše překvapení, když nám plynulou angličtinou sděluje a ukazuje na kameře, že jsme na 50 jeli 78km/h. V duchu si říkám to bude řacha. A ejhle po oznámení pokuty ve výši 50EUR dělám psí oči a vysvětluji, že jedeme na Romaniacs a jak máme rádi Rumunsko. Romaniacs očividně znají, tak to vypadá na plusové body. Chlapíci v uniformě se poradí, pak říkají, ať ty peníze raději utratíme v Sibiu za pivo a s úsměvem nás propouštějí. Dobří frajeři!!! Aspoň jim do auta vsunu 6 plzniček a hromadu poděkování.

 

Před polednem jsme v Sibiu. Chlapík na bráně v padocku se tlemí od ucha k uchu. Vítejte, Dr.ci, v Sibiu. Je to stejný borec jako loni. Má moc rád české pivo a taky mu ho hned podávám vychlazené z lednice. Stavíme zázemí a kecáme s Jihopoláky (pracovní název pro severomoravskou partu kolem Olina Bražiny a Martina Volného). Vyrážíme na administrativní a technickou přejímku, která nám zabere lehce přes hodinku. Zaplať za to, že jsme tady o den dříve. Druhý den to bude masakr. Prohlížíme trať prologu. Letos se šéf prologu Andy Fazekas asi zbláznil. Dřevěné atrakce, stavební buňky doplněné šutráky a pařezy jsou opravdu výživné. Nadarmo to není 10. výročí závodu.

 

Večer si dáme pár pivek a hurá spát.

 

Den -1 (pondělí 1. 7. 2013)

 

Ráno přijíždějí Adam Kubarski s Ondrou Rathouským, tak s nimi vyrážíme na přejímky. Je to nářez, všude fronty. Po poledni jsou kluci vyřešení a vyrážíme se svézt na kopec. Kopcem myslím, ten masakrální výjezd, u kterého bude cíl závodu. Je fakt ukrutnej. Chvíli trénujeme a pak znovu okouknout prolog. Už se na něm finišuje, atrakce nabývají obludnějších rozměrů. Brrrrr…

 

Večer grilovačka, pivínko a spát.

 

Den „D“ prolog (úterý 2. 7. 2013)

 

Ráno jak malované a Adam vyráží na start už na 9. Jdeme se podívat s ním.

 

Prolog je opravdu výživný: Po startu je na rozehřátí několik po sobě jdoucích klád, kládový kříž, výjezd na stavební buňku s nízkou závorou na hraně nájezdu. Málo se sehneš a sundá tě dolů. Prudký sjezd ke kládám, na kterých je 10 cm široké prkno. Tak a teď se ukaž, jaký máš balanc. Následuje pojízdná kláda, ze které se vjíždí do kamenného pole, proloženého pařezy s obrovskými kořeny. Po gumovém poli následuje pole špalkové, z něho je další atrakce na stavební buňce. Je to nájezd a sjezd do špičky, akorát ta špička tam není a místo ní je třičtvrtě metrová díra na délku motorky. Tfuj!!! Hned po ní sjezd a další výjezd na podobnou taškařici, skáče se přes 2 metrové, metr a půl hluboké véčko na další stavební buňky. Z nich je skok dolů, přejezd přes houpající řetěz, nájezd na další stavební buňku, ale tentokrát na nájezd přidělali hromadu pneumatik. Sjezd dolů a hned přejezd přes klády s maxicívkami od elektrických kabelů. Pak atrakce s nájezdem do skoro rovné dřevěné zdi výskokem do boku cca 1,20 vysoko. Pak znovu na buňku a doprava na lávku, přes několikery klády k 4 metry vysokému nájezdu na dřevěné tobogány. 2 tobogány, pak skok do odkloněné dřevěné plošiny a přes klády do cíle. Opravdu trasa jak má být. Ještě teď mě jímá hrůza, když si na to vzpomenu.

 

Adam jede jak s partesu a postupuje do odpoledního finále. My startujeme v 10.30. Aleš s Ondrou jsou na tom stejně, a finále je nemine. Já s Juniorem jedeme pá pá pá (jak říká Volňas) dojíždíme na 22. a 19. místě. Myslel jsem si, že do finále nemusíme, protože každý rok postupuje jen 16 jezdců z kategorie. A jaké je mé překvapení, když se dozvím, že startuje 40 jezdců za každou kategorii.

 

No nic budeme muset ve finále trochu zabrat.

 

Koukáme na experty a hlavně na profíky a hlava nám to nebere… Oni to jedou jak na výlet. Je to neskutečné, co s těmi motorkami umí!!!

 

Podvečerní finále je tady. Tentokrát se nejede na jedno kolo, ale na 10 minut plus 1 kolo. Galeje!!! Startujeme ve vlnách po jedné minutě a trať je za chvíli ucpaná.

 

Adam se prorve dopředu a celkově končí v prologu na 26. místě. Ondra s Alešem končí na 6. místě

 

a já s Jirkou vybojujeme 10. místo.

 

Po prologu jsem krásně otlučený, servaný loket a naražený pravý bok. Skok z buňky je prevít

 

Myslím, že jsme dopadli na výbornou, protože o ošklivé pády nebyla nouze. Několikrát zasahovala sanitka a viděli jsme i několik rozlámaných motorek.

 

Jdeme rychle servisovat. Musíme přezout na druhý den. Ředitel závodu a dlouholetý kamarád Dougie R. Maclean, který nás přivedl na myšlenku jet RBR, nám sehnal nové ložisko do vleku. Tak servisáky čeká ještě rozborka a sborka náboje. Grilovačka a pivko a za chvíli je slyšet z karavanů oddychování. Jen mechanici mají mousové a ložiskové noční hody Kluci díky!

 

Den 1 (Offroad day – středa 3. 7. 2013)

 

Startujeme cca 50 km od Sibiu. Ráno v6.30 rumunského času (5.30 našeho) fasujeme GPS a podle něho vyrážíme na přejezd ke startu. Na startu je krásný blázinec, úzká silnička, ze které je start do prudkého kopce vlevo. Přes silničku projíždějí servisní týmy, protože se pouze touto cestou dostanou do servisky. Masakr… Policajti mají co dělat Startujeme okolo 8 hodiny. Dnes nás čeká cca 90 km výživného offroadu. Nějak se nemůžu dostat do tempa a hlavně prudké sjezdy mi dělají potíže. Junior na mě musí pod kopcem stále čekat. Ještě že jedeme dvojici, jinak by mi dal na frak Ještě před serviskou vím, že dnešek bude stát za houby. Prostě to nejde a ke všemu po servisce začínají výživné stezky nad řekou, kde musíme motorku občas i přenášet. Stojí mě to spoustu sil a začínám dělat chyby. Nazval bych se otloukej se píšťaličko Po dojezdu do cíle toho mám akorát dost. Z cíle je přejezd cca 25km do depa. Vzhledem k tomu, že mně odmítli v poslední tankovačce pořadatelé dotankovat, končím asi kilák před depem uprostřed křižovatky v Sibiu. Junior mi jede do depa pro benzin. Jsem na pořadatele pěkně nakrklej. To samé se stane Vlastíkovi Stupkovi. V depu čekáme na výsledky. Jsou výborné. Adam 13. místo (a rozmlácená úplně nová navigace, budiž jí země lehká), já a junior 6. místo a světe zboř se Ondra s Alešem jsou první. Dobrý začátek závodu!!!

 

Mechanici mají zase spoustu práce a makají jak barevní do noci. Musí vše připravit na další den. Celý padock se stěhuje do 180 km vzdáleného Petrosani. Rozhodli jsme se nebrat obytky na přejezd přes hory. Pojede jen dodávka s vlekem. Snad nějaké ubytování na místě seženeme.

 

Den 2 (Offroad day – čtvrtek 4. 7. 2013)

 

Startuje se 18 km od Sibiu, takže brzo ráno zase vyzvednout GPS a hurá na trať. Čeká nás 160 km offroadu s cílem na střeše staré důlní fabriky. Vypadá to na rychlý závod. A taky že jo!!! Na začátku dva výživné sjezdy, ale po včerejšku mi nějak přestali vadit. Tak je letíme na pohodu. Pak rychlé úseky, které pálíme jak o život. Jedem fakt kládu. V servisce mi opět nechtějí natankovat. Pořadatelé mají pokyny, že naše čísla netankují. Krásně se s nimi zhádám. Asi jsem nebyl jediný, za chvíli mi přivezou s omluvami benzin k našemu servisnímu autu. Od té doby je vše s tankováním v pořádku. Byl to administrativní šotek. V servisce také zjišťujeme, že máme Oldu Bražinu s Vlastíkem Stupkou kousíček před sebou. Tak taháme jak zběsilí. Máme je na dohled, když v kamenném poli urážím stupačku. Musím jet dál bez ní, náhradní jsem nedal do batohu. Jede se fakt špatně, a to mě čeká ještě 40 km. Můžu jet jen v sedle a všechno pobírají záda, je to peklo, hlavně na roletách. Ještě víc prima byly skoky přes příčné strouhy, tam jsem si to doslova „užíval“. Mám pocit, že se pěkně ploužím, ale nakonec to nebylo tak strašné. Olin s Vlastíkem nám dávají pouze 12 minut. Cíl je na střeše důlní fabriky. Když vyjedeme po ocelové násypce do 6. patra, tak nás čekají 2 patra dolů po schodech. Zábradlí je pěkně vachrlaté a máme pěkně vylepíno. Následuje výjezd o patro zpět po ocelovém chodníku a jsme v cíli na střeše. Radostí zvedám motorku na zadní a zapomínám, že nemám stupačku. Proletím cílem a jdu na tlamu…. Ale stálo to za to. Radost z dokončení druhého dne je veliká. Chvíli očumujeme ze střechy, a pak se vydáme dolů. A ejhle cesta z cíle vede ještě 5 pater po temných schodech. Prima psycho

 

Adam v této etapě zrychlil jako blázen, trať mu dnes sedla a dojel na krásném 9. místě. Celkově se posunul na místo 8. Já s Jirkou jsme potvrdili 6. místo a Ondra s Alešem dojeli v této etapě na 2. místě (o 45 vteřin za prvními) Celkově ale udrželi průběžné 1. místo.

 

Tato etapa byla smolná pro Ondru. Asi 2 km před cílem je dojel Jonny Walker (kategorie Pro), Ondra se za něho zavěsil a snažil se ho držet. Zrovna se jelo po louce, kde byly příčné strouhy. Začínaly tak metr široké i hluboké, ale jejich velikost se stále zvětšovala. Na jedné, která byla si 2 metry hluboká a 3 široká, to přišlo. Jonny ji skáče jen tak tak a Ondra to raději zaklapl. Už to neubrzdil a háže do ní krysu. Natahuje si vazy v pravém koleni. Se sebezapřením dojíždí do cíle.

 

Hledáme podle značek depo. Dovedou nás do centra Petrosani, kde uprostřed města zavřeli hlavní třídu a z ní udělali depo. Pohled pro bohy, přes 300 špinavých motorkářů a kolem se promenují svátečně oblečení obyvatelé města, kteří nás okukují. Horko jak v asfaltové peci. Stavíme přístřešek a mechanici se dávají do práce. Mají do večera co dělat. My se vydáváme shánět ubytování. A ejhle v okruhu 20 km kolem města není volná postel. To je tak, když přijede do města cirkus o 800 lidech. Přemýšlíme, jaké to bude spát v parku a mýt se v kašně. Snad ne Nakonec se nám podaří díky ochotě recepčního malého hotýlku sehnat místo ve 30 km vzdálené horské boudě. Přijíždí paní spolumajitelová a vysvětluje nám, jak se k nim dostaneme. Do 21 hod. servisujeme na rozpáleném asfaltu, pak vlek zamykáme ke stromu na hlavní třídě a jedeme se ubytovat. Ubytování velmi spartánského charakteru, ale elektrika z generátoru, ochota majitele a výtečná kuchyně nás dostává. Ondra zůstává spát v dodávce, má tam ledničku, kde chladí ledové gely a celou noc je za účasti růžových prášků mění. V jednu po půlnoci spíme jak zabití.

 

Den 3 (Offroad day – pátek 5. 7. 2013)

 

Ráno máme budíček v 5.30 hodin. Sedáme do dodávky a valíme zpět do Petrosani. Chystáme motorky a hurá na start. Je 12 km od města. Při startu se Ondra drží za hlavu, asi není ve „své kůži“.

 

Trať byla tento den opět velice rychlá. S Juniorem nás moc bavila, a co víc, když jsme po první čtvrtce dojeli Oldu s Vlastíkem, začala ta správná honička. Jede se na jedné z nejvyšších hor pohoří a je to znát. Mlha, při které je vidět na pár kroků, se střídá s deštěm. Přímo před serviskou ve Voianesse přichází přejezd přes rozvodněný potok. Jirka převádí bez problémů, já to střihnu v sedle a za námi jedoucímu Olinovi to chcípá. Musí motorku vytáhnout zpět a trvá mu, než nastartuje. Získáváme na ně pár minut. Po servisce přicházejí nádherné úseky, kde se dá krásně táhnout. Jede se dobře. Pak zůstáváme zahrábnutí v jílovitém korytě a stojí nás to trochu času a spoustu sil. Olin s Vlastíkem nás dojíždějí. Mačkáme se k dalšímu výkonu, abychom jim cukli. Daří se nám to na sjezdu kousek před cílem. Ještě nás čeká sjezd z betonové stěny silničního mostu. Je to fakt kosa dolů jako blázen. Moc se mi do toho nechce, ale nakonec to tam pošlu. Bylo to na hlavu, nebýt to v závodu, tak by mě tam nikdo nedostal ani heverem. Teď už jen průjezd tunelem a prudký krpál do cíle. Jsme tam. Tentokrát jako pátí. Celkově stále držíme 6. místo. Aleš s Ondrou, který není ve „své kůži“, jeli opět výborně a udrželi 1. místo jak etapové tak celkové. Adam se v potoce před serviskou pořádně natrápil a dokonce si i zaplaval. Mechanici mu ale motorku oživili a i díky tomu dojel devátý a stejné místo si udržel i celkově.

 

Dnes jsme ujeli 145 offroad km a ještě nás z cíle čekalo 28 km do depa, které se mezitím přestěhovalo zpět do Sibiu.

 

Kluci mechanický se zatím zuby nehty drží nad vodou (asi díky ohnivé vodě) a montují zase do půl jedné.

 

Den 4 (Offroad day – sobota 6. 7. 2013)

 

Dnes to bude podle všeho nejlehčí etapa. Čeká nás cca 90 km offroadu s cílem na šíleném kopci u Sibiu. Abychom to neměli tak jednoduché, v cíli pořadatelé vykopali metr hlubokou jámu 50x10m kterou napustili vodou. Na brífinku nám řekli, že se dá přejet, ale musíte jet víc než 80 km/h. Mám pocit, že jim jeblo.

 

Start je cca 30 km od Sibiu. Startovat máme s plnými nádržemi. Jedeme na start a vzhledem ktomu, že serviska je ve stejném směru, tak nám mechanici vezou benzin. Dojíždíme ke stratu a 15 minut před naším startovním časem voláme klukům, kde jsou. Šotek se vloudil, kluci jsou jinde. Ten den jsme nejeli rallye sami. Karel za volantem a Martin jako navigátor jeli strašnou palici a dorazili tip top. Natankovali jsme a na start nám zbývalo kolem minuty. Ondra už je ve své kůži a tlemí se od ucha k uchu, taková maličkost jako benzin ho nerozhodí.

 

Trať byla výživná, hlavně když jsme se dostali do štěrkového lomu, tam nám udělali moc prima sjezdy. Jirka tam hází krysu a už dolujeme motorku ze stromku. Pak zase samé kaňonky nahoru dolů a před serviskou nádherný sjezd s názvem FUN PARK. Tam jsem si připadal jak na dokonalém tobogánu. Jinak celkově pohoda, nikam nespěcháme. Olda s Vlastíkem na nás mají najeto po prvním a druhém dni kolem 40 minut a jezdci za námi ztrácejí hodinu a čtvrt. Dohodli jsme se, že „jedeme na výlet“. V servisce není co dělat, a tak s klukama mechanickejma kecáme o ptákovinách.

 

Po servisce přichází výživné koryto nahoru, kde se přes uklouzanou skálu trochu trápíme. Asi 15 km před cílem nás dojíždí Olda s Vlastou, děláme jim místo… „račte pánové“ Pak už jen několik krásných kaňonků s poetickými názvy jako „Kaňon mrtvé ovce“ apod. a vjíždíme do cílového prostoru. Čeká nás výjezd jak blázen, který dává jen pár profíků. Protože ho známe, tak jedeme rovnou do „chicken line“ a sjíždíme před vodní bazén. Zde nám pořadatelé dají na výběr, jestli chceme další „chicken line“ anebo bazének. Volíme objížďku, ze které se stává strašný opruz. 5 metrové výjezdy a sjezdy po skoro kolmých terasách. Ta objížďka trvala snad 8 minut. Dojíždím do cíle po zadním (a tentokrát neházím krysu) mám neskutečnou radost!!! Poprvé jsem dal ROMANIACS se svým synem. Dnes jsme dojeli 6. a celkově jsme toto místo udrželi. Adam také potvrdil své deváté místo jak etapové tak celkové. Ondra s Alešem to dokázali i poslední den! Vítězství je jejich, etapové i celkové.

 

Po dojetí do cíle se koukáme na jezdce, kteří mají srdce a dávají si přejezd přes bazén. Je to fakt nářez. Je na co koukat. Profíci, kteří už jsou v cíli. Jonny Walker, Andreas Lettenbicher a Alfredo Gomez skáčí ve volných chvílích do bahnitého bazénu. Po chvilce berou na ramena vítěze celého závodu Grahama Jarvise a vrhnou ho tam také. Umí se bavit. Mezi všemi jezdci včetně nás vládne uvolněná atmosféra a pivko teče proudem. Je horko na padnutí, ale nikomu to nevadí.

 

Sedáme na motorky a jedeme do depa. Ondra ještě cvičně hází krysu o betonové zábradlí. Přerazí si 3 žebírka, ale to nic nemění na jeho radosti z vítězství.

 

Nakládáme motorky, balíme depo a u toho popíjíme pivko a jiné dobroty. Chystáme se na večerní párty s vyhlášením vítězů.

 

Vše zabaleno můžeme vyrazit. Bar je nám malý, dobře se bavíme a při vyhlášení nechybí slzičky dojetí.

 

Dokázali jsme to „dojeli jsme RED BULL ROMANIACS 2013“

 

Poděkování

 

  • Chci poděkovat všem jezdcům Dr. K teamu za skvělou reprezentaci týmu a také našim mechanikům, kteří se na našem úspěchu podíleli stejnou měrou.
  • Kluci mechanický to měli možná ještě horší než my. Vstávali stejně s námi, pak objezdili servisku a když se vrátili do depa, začala jim další směna u rozbitých motorek, kterou končili mnohokrát až po půlnoci.
  • Karel Birke – skvělý mechanik, který to s námi nemá jednoduché a občas nás má plné zuby. Ale vždy, když jde do tuhého, je na něho 100% spolehnutí.
  • Martin „Ýbrcek“ Vetyška – kamarád a profesionální hasič, který umí snad všechno na světě. Nikdy jsem ho neviděl jinak než s úsměvem od ucha k uchu a vždy připraveného přidat ruku k dílu. Kamarád a profesionální hasič, který umí snad všechno na světě. Nikdy jsem ho neviděl jinak než s úsměvem od ucha k uchu a vždy připraveného přidat ruku k dílu.
  • Mé poděkování patří také Markovi Vincíkovi, který přestože přijel, jak říká „hlavně fotit“ tak se staral s Jirkou Podoužkem o informační a překladatelský servis z brífinků. Kluci, moc si vaší pomoci vážím!!!
  • Poděkování patří celé Jihopolské eskadře v čele s koučem Radimem Cyprianem.
  • Díky i celému Mitas týmu – Rendovi Šefrovi, Tomáši Louthanovi, Aničce Kosařové a Bedřišce Poršové.
  • Chtěl bych také poděkovat Tomášovi Kocandovi (Touratech CZ) za nastavení GPS navigací. Martinovi Pichlovi za vyrobení dresů, Martinovi Hrabíkovi za jejich navržení, Petrovi Konečnému a Zdenkovi Zdražilovi ze společnosti B-Land za servis našich aut a hlavně společnosti UNIVOK za skvělou přípravu našich motorek.
  • Naše díky patří všem našim přátelům, kamarádům a rodinám, kteří nám na dálku drželi palce.
  • Můj největší dík patří všem reklamním partnerům Dr. K rating teamu!!! Jsme hrdí, že můžeme vozit vaše barvy!!!

 

Jirka Fíla

 

Oficiální výsledky najdete zde:

 

http://www.redbullromaniacs.com/results/results-2013/final-and-overall-results-2013/

 

 


 

Československá stopa na RED BULL ROMANIACS 2013

 

Martin Volný CZE – Kategorie PRO

 

Martin je několikanásobný vítěz RBR v kategorii EXPERT, účastník kategorie PRO – 2011.V letošním roce měl smůlu a při prologu se zranil a po ošetření v nemocnici v SIBIU sám uznal, že závod pro něho skončil. Je to veliká smůla, protože jsme předpokládali, že by se Martin určitě umístil v kategorii PRO v TOP 15.

 

THOMAS HOSTINSKY SVK – Kategorie PRO

 

Tomáš je mladý, neuvěřitelně skromný a talentovaný jezdec. Při své letošní premiéře na RBR neváhal a vkročil přímo do kategorie PRO. Přestože je na takto těžkém závodě absolutním nováčkem, dokázal vyjet skvělé 14. místo.

 

Zdeněk Cyprian CZE a Rastislav Hanuš SVK – Kategorie Expert team

 

Zdenka netřeba představovat, je mnohonásobným vítězem na RBR, většinou jezdí v týmu s Martinem Volným, ale ten chtěl zkusit kategorii PRO a tak se Zdenek rozhodl, že pojede se svým synem Davidem. David se ale na posledním závodě zranil, a tak nastoupil šikovný slovenský jezdec Rastík Hanuš. Že to klukům spolu klape, ukazuje i fakt, že svoji kategorii vyhráli s náskokem bezmála 7 hodin.

 

Adam Kubarski PL – Kategorie hobby single

 

Přesto že má Adam polskou národnost, skoro celý život prožil v Čechách. I když jezdí na motorce pouze 6 let, je vidět jeho nesporný talent. Na jeho výsledku je to znát. Ve své kategorii, kde startovalo bezmála 130 jezdců, si vyjel krásné 9. místo.

 

Ondřej Rathouský CZE a Aleš Vondrák CZE – Kategorie hobby team

 

Kluci přijeli po loňském 3. místě obhájit pódiové umístění, a to, že zvítězí, nečekali snad ani oni.

 

Od začátku se ujali vedení, které nepustili ani přes zdravotní problémy.

 

Miroslav Otáhal CZE a Richard Maršálek CZE – Kategorie hobby team

 

Jsou to zkušení jezdci, kteří mají naježděno mnoho závodů v České republice. Na RBR měli premiéru. Bylo to znát hlavně první dny, kdy dělali zbytečně taktické chyby. Ale jejich zkušenosti se projevili a kluci to dotáhli na nádherné 3. místo.

 

Oldřich Bražina CZE a Vlastimil Stupka CZE – Kategorie hobby team

 

Olda Bražina, mnohonásobný účastník RBR, starý dakarský harcovník se zkušenostmi z mnohých motorallye zvučných jmen. Je loňským vítězem RBR kategorie hobby team. Vlastík Stupka už má své zkušenosti z RBR také za sebou. V roce 2011 dojel v kategorii Hobby single na skvělém 4. místě. Tentokrát společně vybojovali krásné 5. místo.

 

Jiří Fíla CZE a Jiří Fíla jr. CZE – Kategorie hobby team

 

Rodinná dvojice, otec se synem. Jiří senior už má dva závody RBR za sebou a při synově premiéře obhájili loňské 6. místo.