Letos zavelel kapitán Dr.K teamu Chrochta kútoku na Tranyslvánii nezvykle brzy. Zřejmě hnán domácí nudou se dohodl s Dougiem a svolal své věrné na středu 26.4 na 14 hod.

Rychlá motorizovaná rota čítající Mastera s kosočtvercem ve znaku a Multivana s lůžkovou úpravou, o níž probíhala rvačka se vydala dobýt Brebu Nou ve složení: Chrochta, Jiřík, Fašoun, Houska a Zed.

Dougie se nás dočkal s umakartovým čelem hodinu po půlnoci. Uložili jsme se ve skvělém zázemí pro Enduromaniaky a po pár pivech a nějaké lihovině šli spát

První den jsme vyráželi kolem desáté a čekalo nás 150km rychlých vypalovaček, kombinovaných s technickými pasážemi jako etapový tréning na Red Bull Enduromaniacs, jehož se účastníme v červnu.

Vše šlo skvěle a hladce, snažili jsme se nestavět, teda kromě benzinky v půlce a v podvečer jsme se nadšení z krásy rumunských hor vrátili na základnu a zejména Chrochta s Houskou a  Fašounem začali psát čárky za piva a džbánky místního metylalkoholu hřebenem.

Ráno se Fašounova hlava skoro nevešla do helmy, ale i tak jsme vyrazili vstříc zámrdnímu dni. Tak se zove den, kdy nejde o najeté kilometry, ale o co nejvyšší obtížnost-hard enduro mimo cesty. Dougie začal zostra, poté, co jsme se při rychlé rally hlubokým a strmým korytem dolů málem rozplácli o lesní traktor nám vybral skalnatý ostroh s poházenými stromy napříč a velkými kameny s tím, že ho pojedeme nahoru. Tam ale žádná cesta nebyla, jen klády, kameny a vše mokré. Propadal jsem trochu skepsi, ale neuplynula ani hodina a prvních dvacet metrů bylo po velké dřině za námi. To nám to pěkně začíná. Skály,bahna, brodění řek, topení a oživování motorek, beznadějné výjezdy, nošení, tahání lanem, řezání pilou, tahání stromů, to vše jsme si užívali celý den a odměnili se skvělým obědem v Caransebés v zahradní restauraci u „Brunetky & Blondýnky“. Tachometr za ten den ukázal jen 70 km, ale stály za to.

Večer se Fašoun moudře rozhodl vynechat cujku (název toho ředidla, kterým si Chrochta s Houskou rozpouští mozkové buňky), ale kluci pili i za něj. Hlavně Chrochtovi ten den šmakovalo a tak si místo helmy musel třetí den ráno nasadit kadibudku a koukat ven. Do helmy velikosti XL se prostě ten napuchley shweinkopf už nevešel. Jirka ale vydrží všechno a tak se vydal vstříc Vlastíkově kopci spolu s ostatními.

Třetí den byl ve všem zvláštní – Dougie se jal vyzkoušet při něm dva roky nejetou motorku z roku 2004, která najela ve skalnatém terénu přes 100 tis km. Trochu nás zdržel několika opravami, které ale všechny zvládl a jelo se dál. Motorka postupně nebrzdila, ztrácela vodu, vypadávaly jí čepy destiček z předního brzdiče, ale Dougie na ní vždy a všechno dal jako by nic. Je to opravdový frajer, hardcore jezdec, co pro enduro a krásu rumunských hor opustil dobrej džob a kravatu v Irsku, spáli všechny mosty a žije jen pro motorku a Transylvánii, kde spolupořádá právě Red Bull Romaniacs. Dalším specifikem byla nostalgie a myšlenky, kterým se cestou na místo chtě nechtě oddával každý z nás, kdo jsme Vlastu znali a nosíme ho v srdci. Když jsme po obligátní rally podél řeky vyjeli na úbočí zeleného kopce a viděli rozkvětlé jarní kytky, zbytky sněhu, horské potoky a nádherné zelené kopce, byli jsme prostě doma, i když 1000 km od Prahy. Kopec už pro nás dnes, na rozdíl od prvního ročníku 2005, nepředstavuje žádnou velkou výzvu, je jen velmi dlouhý a velmi strmý. Dougie vyjel předposlední na staré mrdce a na samém vrcholu, kdy dojel jako druhý, si ustlal na kameni a se slovy“probuďte mě, až tu budete všichni“, si dal půlhodinového šlofíka. Naše snaha dojet po hřebenech v nadmořké výšce cca 2200 m až k jezeru na druhé straně dlouhého hřebene vzala za své, co jsme se velmi těžce prokousávali sněhovými poli na hřebenech. Rozhodli jsem pro náhradní trasu v nadmořské výšce cca 1700m a na jižní straně hřebene, kde jsme zažili nádherné strmé sjezdy, brodění divokého horského potoka, který zrovna sváděl tající sněhy do ůdolí a výjezdy i traverzy po strmých skalách. Zed ke konci píchnul, ale celkový dojem z krásného dne to nezkazilo. Jen nám bylo líto, že to zase tak uteklo a čeká nás česko a kyselé xichty našich skvělých manželek, co nám to Rumunsko dají sežrat..

Počasí bylo po celé tři dny nádherné, teploty přesahovaly 20 stupnů už dopoledne a nikde ani živáčka, jaký to rozdíl od českých luhů a hájů

Napsal: Zed

Závěrem snad jen info pro ostatní ridery. Pokud máte chuť zažít famózní ježdění tak nás kontaktujte na info@drkteam.cz , rádi vám předáme informace. Nebo můžete kontaktovat přímo Dougieho na mobilu +40 731 270 883 (kdyby to nebral, tak jezdí po lese:-) ) nebo mu pište přes facebook: Dougie R Maclean